XXXV. U NÁS...

Což – nalejem zas v dějin víno vody?

Do čisté vody nakapeme špíny?

Vždyť my si vždycky pokazili hody,

my sami, sami, bratři, nikdo jiný.

Vždyť lidmi činů jsme jen z polovice,

půl druhou „poměry“ jsme zvali plaše –

půl pták, půl myš – když nebylo dne více

a noc ne ještě, byla doba naše.

Minuty sčítám k velké budoucnosti

a každé příští minuty se bojím –

chtěl bych mít skoro Boha na výsosti

a prosit, by bděl nad národem mojím!