XXXV. Vítej, jarní bílá růže!

Vítej, jarní bílá růže!

Žádná škvrna na tvém těle,

Ni rudě hoří tvůj plamen,

Jakoby jsi z tmavé země

Mízu do sebe nessála,

Jak bys zemským tvorů ohněm

Jen ty jediná neplála –

A vážný tvůj hled, jakby chtěl

Kárat sestry plesající,

A jim hlásat pravdy slova. –

Tebe má si člověk volit

Za svůj obrazec na zemi,

Jak ty, on zrozenec země,

Má se chránit škvrny zemské,

Jak ty on má plápolati

Svatým jenom ohněm čistým,

Vyšší sobě klada účel

Nade pouhou rozkoš těla,

Nade vášní požár divý!