XXXVI.) O člověče patř na Krysta,

O člověče patř na Krysta,

Jak pro tě trpěl mnoho;

Hle, jak byla ukrutná smrt

Vykupitele tvého.

Ježíši! můj spasyteli

Ctím, a líbám rany tvé,

Ruce, nohy, které byli

Hřebami proražené.

S upřimností, a litostí

Nad mýma nepravostmi

Líbám bok tvůj, o mistře můj,

Obtížený bolestmi.

Tvá poslední slova byla

Přátelské lásky plná;

Dejž, ať vždycky v mým životě

Sou mně potěšitelná.

Synu Boží! posylni mne

Zlou žádost přemahati;

A nauč mne, kterak se mám

S tebou ukřížovati.