XXXVI. Je divem Ti, má milenko,

Je divem Ti, má milenko,

že tážeš se mne s lítostí,

proč dávám přednosť kandisu

před ústek Tvojích sladkostí?

Když stál jsem s Tebou posledně

při vroucím Tebe líbání,

tu jsem se hrozně nastudil,

a kandis kašel zahání.