XXXVI. Jižní vítr

Jižní vítr

těkavý, divoký

pobíhal krajem

a hvízdal a výskal.

Stáh bílou přikryvku

se spící země;

divoch

chtěl vidět ji nahou

a chechtal se

a odletěl.

Leč milostivé slunce

vrhlo na zem

přikryvku zlatou

a přikrylo ji celou.

A když se vítr vrátil,

nalezl samý vonný květ.

Plížil se,

sebral vůni

z lesklých kalichů,

unášel ji hněvivě dál,

zapomněl slunce

a zpíval si jarní píseň,

chlubil se,

že sám to vykonal.