XXXVI. Kdo všechny luzné naděje

Kdo všechny luzné naděje

Juž doprovodil k hrobu ach!

Komu se v srdci nesměje

Víc žádný vděk, leč ve mdlobách;

Ten raději svou truchlou skráň

Juž polož ve hrob trudotěšný;

Tam sladká spása čeká naň,

Tam pokoj věčně libodešný.

Neb zde jen bloudí na zemi

Ve krutý úspor sobě sám,

Nedotknut láskou, vášněmi,

Odcizen sladkým žití hrám.

A srdce puklé, necitné,

Jen v divých snách se dumně shříží:

A když i z těch snův procitne,

Nevýslovně je teskno tíží!