XXXVI. Láska k vlasti, láska k dívce, –

Láska k vlasti, láska k dívce, –

jaká domácnost to vděčná!

Ohnisko to hoří stále,

to je ona lampa věčná! –

Vlasti moji milou – drahou,

když cizoty jarmo souží,

přitulím se k dívce,

po tomť, co já, ona touží!

Když mé zemi kynou slasti, –

vlastní dítky slávou září, –

aj, tuť oheň srdcí našich

rozplaje se stejně v tváři!