XXXVI. Na Libici, šírovládném hradě
Na Libici, šírovládném hradě
Mocného vládyky Slavníka,
Cidlina kde v Labe vetýká,
Roste štípek ve úrodném sadě.
Věhlasného otce moudré radě
Krásné pachole tam přivyká;
Zbožná Střezislava proniká
Srdce jeho, bráníc světa vnadě.
A co otec již i matka neví,
Jiná v duši ruka zasívá,
Šlechetný to Radla jemu zjeví.
A tak mladý Vojtěch prospívá,
Hájen od světa a jeho zlosti,
V svatém umění a v božské cnosti.