XXXVI. Odcházejících z vlasti.

Jen ještě jednou, vlasti má

Zde přilnu k tobě ústa svá,

Pak s Bohem, předrahá! –

Tam v dáli pnou se jiných končin hory

A jiné řeky probíhají zem,

Tam jiné šumí po výšinách bory,

A jiné kvítí krášlí břehů lem;

A vlasti má! ta dalná zem –

Ta má být teď mým domovem!

Jen ještě jednou, vlasti má,

Zde přilnu k tobě ústa svá,

Pak s Bohem, předrahá! –

Tam jiné ptactvo přeletuje háje,

A jiným hlasem člověk Boha vzývá,

Tam jiný zefyr s jinou Vesnou hraje,

A jiné nebe do dolin se dívá;

A vlasti má ! ta cizí zem

Ta má být teď mým domovem!

Jen ještě jednou vlasti má,

Zde přilnu k tobě ústa svá!

Pak s Bohem, předrahá!

Bůh volá hlasem svým, a já jej slyším,

A s oka mého kanou slze kalné,

Bůh volá opět, a já se v nářku tiším,

A chvátám v kraje neznámé a dalné;

A vlasti má! ta dálná zem

Ta bude teď mým domovem.