XXXVI. Oh, neplačte má paní bílá,

Oh, neplačte má paní bílá,

s vašeho pavlánu že černý prapor vlál –

a v ložnici že vaší – plné růží –

Satanův stín tak neustupně stál –

To jaro vaše znovu zas se vrátí

a lásky bouř? – Je k smíchu ten váš žal –

Jen vzpomeňte, že stín, jenž vás tak děsil,

když nahléd k Vám, zas dál se v půlnoc bral –

Vy znáte přece onu melodii,

jež v srdce vaše pomalu se vpíjí –

Hle, trůn můj hrdě ku nebesům ční.

Má ruka pevna. Zlaté srdce v ní – –