XXXVI. PANU KARLU ST. SMUTNÉMU, mladšímu učiteli ve Zběři v Čechách.

Smutně zní jen jméno Tvoje,

lyra Tvá zní vesele;

píseň plaší smutku roje,

pějí s Tebou andělé;

zbožně pěješ s mládeží,

pěstounu jak náleží.

Povděčně já k Tobě zírám

v řadách pěvců nadšených;

v přátelskou Tě náruč svírám,

raduji se z písní Tvých;

přemáhaje únavu

zpíváš Boží oslavu.

Vážnou hřivnu Tobě dává

dobrotivý Pán a Bůh;

šťasten komu zpěv Tvůj vkládá

v duši dobrou pilný sluch.

Ó, pěj zvučně mládeži,

ať se národ osvěží.

Piš nám moudře, piš nám krásně,

„Bůh a vlast“ Ti heslem buď;

katolické něžné básně

radostně jdou lidu v hruď;

písně Tvoje umělé

blaží také dospělé.

Čemu vážné slovo učí

žáky, žačky mladistvé,

tím ať i Tvá píseň zvučí

z hlubin celé duše Tvé;

za to vzdá Ti vřelý dík

věrný křesťan katolík.