XXXVI. Útěcha.

Jediná soucitu krůpěj, v ztráty vše upřímný hlas

znamenat může jen málo. Spráhlá poušť zhltí je v ráz.

Soucitu, přízně a lásky ze stran všech lijavec –

na spráhlou spadne-li hroudu, duše ví o tom přec!