XXXVI. Vyšli jsme si jednou spolu:

Vyšli jsme si jednou spolu:

Krásný letní den to byl;

Šli jsme vrchem, šli jsme dolů,

A já žízeň pocítil.

Ai, tu ze skalní se kobky

Vidím jasný pramen lít;

Jen že těžko bez nádobky

Z linoucího toku pít.

Tu ty ku praménku maní

Křovinou se prodrala,

A ochotně ve svou dlaní

Pro mne vody nabrala.

Blahostmi to doba žití!

Ssaje mok ten pramene,

Mněl jsem rájskou rosu píti

Z růžového lupene.

Dík ti! – Tu pak číši drahou,

Z níž jsem sladký nápoj pil,

Dovol, abych myslí blahou

Za to vroucně políbil.