XXXVI. Zapad jsem v skalách,

Zapad jsem v skalách,

v mé skrýši smutno,

vedle

vysoko rostou jedle.

Večer je, vyjít nutno,

hvozd se stmívá,

cesta se těsní,

je noc. Slyš,

dojemně zpívá

skřivánek lesní.

Zdráva buď písni!

Mám žít jen chlebem?

Stůj, život svůj vysni

pod širým nebem!