XXXVI. Zásluhy si vydobývá věčné,

Zásluhy si vydobývá věčné,

Kdo svůj národ v ruce se zbraní

Od poroby vrahů zachrání

V bitvě krvavé a lidosečné.

Než i ten zaslouží slovo vděčné

A budoucích věků uznání,

Jenž přivádí národ k poznání

Vyšších věcí cestě na bezpečné;

Kdo ku žezlu blahodějné správy

I ten krásný oučel připojí:

Rozum osvítit a šlechtit mravy.

Jméno jeho, přelíbezné uchu,

Zvukem svým i srdce opojí

A se skví též v říši vyšších duchů.