XXXVII. České školy.

Bědno bylo v Čechách: mrak a mraky

zastíraly vlasti líce bledá.

Minulosti pochmurná a šedá,

k tobě kalné obracím vždy zraky.

Naše žití chatrné jen vraky

k cíli nesly. Duch můj marně hledá

pevný stěžeň. Útěchy nám nedá

doba zašlá. Pohřbeme ji taky!

Až tu na obzoru České země

spasná světla vyzářila ladně

jako drahokamy v roucha lemě.

Ó vy školy, české drahé školy!

– jak ta slova vysloví se snadně! –

vaše světla svitla v pustém poli!