XXXVII. Kam bych šla teď, nevím, domov našla, žila?

Kam bych šla teď, nevím, domov našla, žila?

Mátoha se, pouhá, cestou potácím...

křižovatka kyne – kam bych obrátila

kroky svoje, nevím. Zpět se obracím.

Zřím jen Tebe, kraj ten, v němž jsem šťastna byla –

sen jsem krásný snila – zpět se navracím,

vřelá touha má, žel! že se nesplnila –

nenávist Tvou láskou svou Ti odplácím.

Vidím náves vlídnou, střechu Tvého domu,

jezero to modré, v slunci zářící,

slavíka zpěv slyším – zpívá vroucně – komu?

Kamelie kvetly... zvadly v mojí dlani –

kam jdu, nevím, kráčím snící vesnicí...

Zřím jen Tebe... Bože můj, měj slitování!