XXXVII Kdybys věděl, kterak čekám na Tě,

Kdybys věděl, kterak čekám na Tě,

jak má duše letí Tobě vstříc

nad rolemi, jež se skvějí v zlatě,

jako skřivan vroucně jásajíc.

V záři slunce, mraků ve šarlatě,

noc když perly sype z temných kštic,

v modru nebe, kde jak v chrámu svatě,

jak se modlí, Tobě děkujíc.

Kdybys věděl, že má píseň vroucí,

jež jak skřivan zpívá nad klasem –

je Tvé písně sladkým ohlasem –

A v mém srdci hvězdy nehasnoucí

že jsou leskem skvělé záře Tvojí –

nenechal bys čekat duši moji!