XXXVII. Mladinký ten zpěváček –

Mladinký ten zpěváček –

což tak umlk’ z nenadání?

Oči se mu zalily

jak u vřelém s bohem! dání.

Mnohý snad si pomyslí:

bože, co ho asi rmoutí?

tvář má hezkou, mladinkou,

a zpěv milo poslechnouti.

Ach mladinká, hezká tvář

nedá srdci úlevu;

a byť se i líbil zpěv

není vždycky do zpěvu.