XXXVII. Mračné doby, smutné chvíle,

Mračné doby, smutné chvíle,

Vás mnoho si nevšímám;

Ba i chmúry vaše míle

Z rukou lásky přijímám:

Mysle si, že vždy nebývá

Samo nebe bez mraků,

Krásněji že vycházívá

Z černých slunce oblaků.

Tak i přivitý do věnce

K jasné růži a pomněnce

Mnohý kvítek temnější

Činí pohled líbější.