XXXVII. Nebe zkvétající v Čechách víře

Nebe zkvétající v Čechách víře

Zdaru dopřává a prospěchu,

Že co strom ve času pospěchu

Rozkládá své větve šíř a šíře.

A utíká, jako plaché zvíře,

Modlárství ze svého pelechu;

To však bere stádci útěchu,

Vlastního že jesti bez pastýře.

I tu nábožný syn bratrovraha

O to snaží se a pečuje,

Svého biskupa by měla Praha.

Tu do chrámu u svatého Víta

Ditmar, první pastýř vstupuje;

Shromážděný lid ho slavně vítá.