XXXVII. PANU JANU SPÁČILOVI, redaktoru „Hlasu“ v Brně na Moravě.

„Radujme se, veselme se,“

ale vždy jen v Pánu;

radost svatá nepřinese

v duši bolnou ránu.

Skřivan často k nebi letí,

vesele si zpívá,

proč by člověk neměl pěti,

k nebi-li se dívá?

I když závist zlého soka

do hrudi nám bodá,

hořkou slzu setře s oka

píseň bohorodá.

V dobrotivé Boží ruce

pomoc rozmanitá;

veselou i vážnou v muce

písní těchu skýtá.

Tebe, Bratře, Pán Bůh dařil

šťastnou hřivnou zpěvu;

proč bys volné chvíle mařil?

Vesele pěj – – hněvu!

Vesela-li ctnostná píseň,

prospívá též lidem;

hojná jejich strast a tíseň

nahradí se klidem.

Vítáno buď v pěvců kruhu

zkušené Tvé péro;

opovídej míru duhu,

jasni sporů šero!

Obratnou, všem známou rukou

tužíš katolíky;

slavíkem Tvé písně tlukou,

vzdávám za ně díky!