XXXVII. PÍSEŇ VAGANTSKÁ.

Scholár jdu potulný

per theatrum mundi.

Kde chládek útulný,

cives verecundi,

na vsích se stavím, na ryňku měst,

pátrám v štítech po věníku,

kde bych mohl žízni k líku

spláchnouti douškem prach toulavých cest.

Siti mihi iuncti,

o salvete cuncti!

Za stolem přejte mi

hostinný koutek.

Kdy kdo ctný ctně druha hostí,

vykvete nám srdečnosti

čarovný proutek.

Na Mělník, vinný sklep,

veni laetus heri,

na stole bílý chléb,

crater vini meri.

Pomalu smáčím žíznivý ret

do poháru lípového.

Na mou milou, z vína ctného

kolkolem jasní se podmračný svět!

O lux alma solis!

Vinearum collis

na slunci sluní se,

víno zrak slní,

pohár z lípy – znám ji v květu –

s vínem bzukot včelí v letu

hlavu mi plní.

Libé jest – ani med –

vinum hoc amarum,

na ráj se mění hned

vallis lacrimarum.

Průzračné mlhy stříbřitý dech

nad slunným se krajem třese,

kde se lehčej hlava nese,

bujnější srdce tep jarý má spěch,

„Acquam serva mentem...“

Sed me hic libentem

mrzoutům na vzdory

objala radost.

Líp, než v aule hájím these

syllogismu na řetěze,

pěje má mladost.

Ze sklepa hlédnu ven.

Ad oculos meos

pravda-li, či jen sen?

Arcani – re Eos?

Sluneční orloj na rohu zřím.

Nápis na úvahu stačí:

Stín jen žití chvíle značí

a to, kdy slunce jde obzorem tvým...

Umbra signat horas...

Laboras et oras,

radosti opojem

jazyk si vážeš, –

kdy tvým dnem jdou v slunci stíny,

co jsi, budeš – – hlíno hlíny,

v trudu se tážeš.

Charonův vetchý prám,

mors est contenmenda,

radou plá slunce nám:

umbra est depellenda!

Ale: co bude? za sluncem stín

nepíše dnů na orloji,

ač sta dotazů se rojí,

věčnost kdy ředí nám slzou krev vín...

Qui per umbras vadunt,

quieti se tradunt...

Od mžitek čistí zrak

orloje slova.

Osluněné Věčna kraje

neuhlídám, oči maje

jak za dne sova...

Života mrákotu

vagans en scholaris,

časnosti nicotu

idolorum in aris

znamenám okem, chápe můj sluch;

útaje však dirae mortis

in aeternae vitae hortis

zjeví mi bez stínů slunce jen Bůh.

Hora erit serena,

peregrinus Maena

z potulek vrátím se

přes kopky krtí,

jež ten beán Bios ryje,

v Almae Matris Kollegie –

bakalář Smrti.