XXXVII. Překrásně slavík v houští zpívá,

Překrásně slavík v houští zpívá,

Když se ranního za šera

Slunéčko sladce naň prosmívá,

Neb s ním se loučí z večera.

Než lahodnější svého zpěvu

Vysílá z keře půvaby,

Když blízkém ve potůčka levu

Se jaré vlnky řeřabí.

Tak děvo, písní milojemnou

Má vroucně touha zazvučí,

Kdy střetneš se ve lásce se mnou,

Neb z mého prcháš náručí.

Než kdy při tom se blaze tobě

Slzami očka zalejí,

Vroucnější v té milostné době

Má ústa píseň zapějí.