XXXVII. Z venkovské školy viděl jsem

Z venkovské školy viděl jsem

vyběhnout dětí celý sněm,

to bylo křiku a smíchu!

Já chodec stranou stál v tichu.

Zřel buclatá líčka, zřel kučery

a oči tak plné důvěry,

tu lehkost v kroku a skoku,

tu radost desíti roků!

V mé nitro, v dumy, jež ztracené,

sny bleskly mladosti zlacené

a tály zvolna v snění:

Ó lidstvo, s tebou zle není!

Dokavad zdravou mládež máš,

vždy zbystříš zrak a vzpružíš páž,

tvůj stihnout cíl se zdaří,

až budem v hrobě my staří.

Ó děti, v bídu pozdních let,

jen vámi krásy trvá květ,

jásejte v křiku a smíchu! –

Já chodec stranou dlím v tichu...