XXXVIII. České školy.

Z vašich síní, naše školy milé,

nevychází nabroušený meč,

nevede se krvelačná seč,

nepracuje na ničícím díle.

Tomu hrstku klasů blahá chvíle

prodlení tu skytá, tomu, več

doufati má Čech, co zmůže řeč

otců starých, jejich lebky bílé.

Tomu hrstku kvítí pro potěchu,

tomu zralý, chutný, zdravý plod,

tomu lásku pod oteckou střechu.

Tomu tryská odtud pramen síly,

tomu vědomí, čím Slávu rod.

Ó vy školy naše, dobré Víly!