XXXVIII. Hoj, divoký jen cigán jsem

Hoj, divoký jen cigán jsem

a snědé moje čelo,

jen hrubou vždycky halenu

mé tělo bujné mělo!

A les mou vlastí, nebem mým,

a chvoj jen čapku zdobí,

a hrubé sobě ruka jen

ku zpěvu gusle robí.

A hebký mech je lože mé,

a hrom mi boží slovo;

a přec se láska vedrala

v to srdce cigánovo. –