XXXVIII. Když ukonejšen Lunou

Když ukonejšen Lunou

Já v sladký klesnu sen:

Tu předivnými zjevy

Jsem v snách mile okouzlen.

Tu sklání se má milá

Ke mně tak blahostně,

Že sladká touha po ní

Má ňadra jme milostně.

Na tváři luznohravé

Jí žertovný hrá směv,

A ze rtův zororůžných

Zní zmíravý láskou zpěv.

Tu sladká ona děva

Juž ke mně se kloní vstříc,

A planoucí rty její

Mne líbají víc a víc.

Tak žhoucně v náruč sladkou

Objímá šiji mou,

A tiskne tělo k ňadrám,

Jež zápalem slastným vrou:

Že je mi ach! tak divno,

Tož jakbych umříť měl;

Tak sladko, bolno, divo,

Že v rozkoši taje žel!

A když procitnu z spánku,

Tu zmizí ten sladký sen:

Kolem mne všechno pusto,

A v oku tkví slza jen!...