XXXVIII. Ludmila.

Panno! anjel dal k tělu tvému míru,

S přírodou chtě z matky tebou těhotné

Lidstvu pod ženskou podobou ukázať

Krásu nebeskou.

Zjasněný poklid čelo tvé obývá,

Zpříma duch božný ti z očí vyhlídá,

V tváři bezškvrnné kvete cnostijevná

Růže panenství.

Jak věnec čerstvý z medových jahůdek,

Pysky výmluvná lemujou ti ústa,

Sladce kde slívá duše dvě plamenné

Kouzlo hubinky.

Bleskni svým očkem jinochům ve srdce,

Ať se roznítí v duši vlastenectví,

Více tvůj pohled hřeje, než horoucí

Pindara ody.

Slib činům velkým medovou hubinku,

Chválu zdej líbou slovu horlivému,

Zaškareď hejskům ztupeného srdce,

Zrádce zavrhni.

Panny přátelské k tomu též pobízej,

Jen se mládencům zdařilým zasnoubiť,

Odkojiť schopné k svobodě šlechetné

Vlasti potomstvo.