XXXVIII. Marje – včera vznášejíc se bouře

Marje – včera vznášejíc se bouře

nad šedými horami,

čněla také se vší svojí hrůzou

nad našimi hlavami!

Já stál na temeně tmavé hory

zrakem k tobě upřeným,

řeka rozvodněná kmeny rvala

a v hráz kladla vztekem svým.

Řeka roste v moře – svatyni tvou

vírem pohřbit zaměří –

Aj! v té strašné chvíli ve hráz pevnou

„boží posel“ udeří!