XXXVIII. Nad rovečkem svírá prkno šedé

Nad rovečkem svírá prkno šedé

malou bytosť časně zchřadnulou,

vůkol věncem zdobí lilje bledé

posestřenou lilji zvadnulou.

Pozdravení vane matce truhla; –

neplač, bouř že květ tvůj sklátila:

dechl mráz a jasná vlna ztuhla,

než se v řece lidstva skalila.

Anděl nevinnosti krystaly ty sbírá,

zahřeje je vlastních prsou v hlubinách,

stkvějí se, kde sama smrť jen zmírá,

perly rosní po nebeských květinách.