XXXVIII. Povzbuzení.

Kdo chceš míti chleba,

Pracuj, co je třeba,

Práce zdobí člověka:

Češi pracovali,

Pole vzdělávali,

Když sem přišli zdaleka.

V boji jako lvové

Bránili Čechové

Vždycky vlast svou milenou:

Hrob neb jejich věnce

Musilo vždy slunce

Září zdobit růženou.

Kol kolem ty hrady,

Nivy, pole, sady,

Ty jsme od nich zdědili:

Jsouť to ony hrady,

Nivy, pole, sady,

Pro něž krev svou cedili.

Kdo mi spočte boje,

Co pro jmění svoje

Češi vedli s cizinou?

Tisíce ze svojich

Ztratila vlast v bojích

Snad před každou výšinou.

Co nám vydobili

Praotcové milí,

Každý z nás ať pěstuje,

A tak pozná dále,

Vlast i svého krále

Čech že vroucně miluje.