XXXVIII. Přišel jsem z jihu,

Přišel jsem z jihu,

z pohody slunného zřídla,

od milých lidí,

s plným srdcem krásy a slunce;

má duše vzlétala k nebi,

duch můj měl azurná křídla,

v mysli mé všecko se smálo

a líbezně kvetlo.

Mé oko zářilo, má hruď se chvěla,

zelené větve rostly mi z těla

a slunné paprsky proudily mi z prstů,

jimi když tknul jsem se na křích poupat,

údivem z tajemného světla

pod rukou mi zkvetla.