XXXVIII. Tvůj máj byl plný růží omamných

Tvůj máj byl plný růží omamných

a žhavý tolik byl Tvůj prudký dech –

I v hloub mých smutků zalétnul Tvůj smích

a květy vzrostly v ponurých mých zdech.

Tvá píseň mládí vzbouřila můj sen –

příšery vyschlé prchly z kobek mých, –

já musil s Tebou v smavé lesy – ven,

kde lilie mé ztřísnil bledý hřích – –

Ty výčitky mých světic zamlklých,

když vrátil jsem se v samoty své žal!

Tvůj máj byl plný růží omamných –

mě po Tvých bouřích divný stesk teď jal.