XXXVIII. Večerní les rozvázal zvonky,

Večerní les rozvázal zvonky,

to ptáci zvoní k tiché skrejši:

kukačka zvoní na ty větší

a slavík na ty líbeznější.

Les každou větev písní kropí

a každý lístek jeho dítě,

na nebes strop jim lampu věsí

a stříbrné z ní táhne nitě.

A každá nit na konci spánek,

sny jako jiskry v stromech skáčí,

jen laňka se sebe je střásá

a před lesem se v rose máčí.

Teď usnuli i zvoníkové,

les dýchá v prvním zadřímnutí,

a jestli slavík zaklokotá,

to ze spánku je prokouknutí.

Teď všecko spí, i laňka dřímá,

i zvonky visí dovybdělé,

noc kráčí jako všeho dozvuk –

tak příroda si k spánku stele.