XXXVIII. Z hor luna pluje, labuť snící,

Z hor luna pluje, labuť snící,

a nebes moře kapkami se třese;

svět každá kapka putující,

a labuť světům: „Líbejte se!“

To stará píseň starých světů:

a podnes při mladosti plese

vzduch, lesy, vody v jarním znětu –

vše zpívat slyším: „Líbejte se!“

Jaká to píseň! Stokrát znovu

duch lidstva v báseň zachvěje se –

ta jedna věta s nebes krovu

ta všecky přečká: „Líbejte se!“