XXXVIII. Z všeho, co najdeme na světě tom,

Z všeho, co najdeme na světě tom,

ať v slzách, ať v radostí tuše,

ať nebe se usmívá, ať bouří hrom,

ať květy plá, sdrán ať je života strom,

v sled vlastní jen zbude nám Duše.

S dlaně Tvůrce spadlý

jabloňový květ, –

proč jen můžem zvadlý

přinésti jej zpět?

Z všeho, co najdeme na světě tom,

ať los nás tříská či hladí,

ať nebe se usmívá, ať bouří hrom,

ať květy plá, sdrán ať je života strom,

přec nejdražší bylo jen Mládí!

S dlaně Tvůrce spadlý

jasmínový květ, –

proč jen můžem zvadlý

přinésti jej zpět?

Z všeho, co najdeme na světě tom,

ať s Bohem či ďáblem je sázka,

ať nebe se usmívá, ať bouří hrom,

ať květy plá, sdrán ať je života strom,

v sled největší dar byla Láska!

S dlaně Tvůrce spadlý

granátový květ, –

proč jen můžem zvadlý

přinésti jej zpět?

Tak jsem si zpíval cestou podle skal

a vedle mne se kdosi zachechtal

a vedle kdosi přitlumeně lkal:

Ó Duše! ó Lásko!! ó Mládí!!!

Že nelze nám čistý trojí ten květ

ve smrti hodině Tvůrci dát zpět,

jak druhdy kvet’,

že nejvíc v něm vichřice řádí!

Tak jsem se stokrát cestou svou ptal

u moře, v pralesích, ve stínu skal,

vždy kdosi se chechtal a kdosi se smál

a já jen lkal,

ten život dál ku hrobu pádí –

Ó Duše! ó Lásko!l ó Mládí!!!