XXXX. Marje – duha v svátečním svém šatu

Marje – duha v svátečním svém šatu

jedním ústem za horou,

kde ty láskou prahneš, druhým kde já,

tišila jsi žízeň svou!

Ssála krev z té hrdopyšné hory

do poslední krůpěje –

krev tu sdělí nebi – nebe kvítko

naší lásky zaleje!

Zaleje ho, a ta dobrá duha

vnadným polověncem svým

nad hory je vznese – pak – potom ach –

mou ty budeš, a já – tvým!