XXXXV Nech cestou dál mne jít,

Nech cestou dál mne jít,

již dost jsem vytrpěla!

Ten paprsk, jenž se kmit’ –

má láska zpokornělá,

ji zvednout nad blankyt

jsem v pozdním letu chtěla,

nad nocí hvězdný svit

a jitra zrůžovělá.

A nevolej mne zpět,

a neztěžuj mých kroků!

Mou lásku – žhavý květ –

Tou nocí zkvétat nech,

než zhasnou slzy v oku,

zpěv ztichne na mých rtech!