XXXXVII Miluji Tebe duší svojí celou,

Miluji Tebe duší svojí celou,

miluji Tebe víc než život svůj,

miluji Tebe a svou lásku vřelou

jak oběť kladu na ten oltář tvůj.

Chci štěstí Tvé, svou hvězdnou poutí skvělou

jdi, drahý můj, a Bůh Tě opatruj!

Zpět nedívej se, kde tou nocí stmělou

mé srdce zřel bys, těžký smutek můj.

Má snivá duše v záři Tvého jasu

se vroucně modlí, Tobě děkujíc

za pablesk štěstí, bílou hvězdnou krásu.

A jak tak hledí k nebi v okouzlení –

má tklivá píseň k hvězdám stoupá vstříc,

mé žhavé slzy v démanty se mění.