XXXXVIII Ač vzdálen Jsi, přec mluvím s Tebou, milý,

Ač vzdálen Jsi, přec mluvím s Tebou, milý,

Jsi se mnou stále, vím, že máš mne rád,

vše povím Ti v té tajuplné chvíli,

co chtěla jsem Ti říci častokrát.

Když u mne dlíš, tu opustí mne síly –

jak zjevit mám Ti lásky majestát.

A snů svých světlých půvab přespanilý,

svit hvězdný, jenž v mém srdci začal plát?

V té šťastné chvíli, ruce ve Tvých rukou,

na srdci srdce, která žhavě tlukou,

své vroucí lásky zjevuji Ti žár.

Jak miluji Tě, slovy povím ztěží:

můj celý život ve Tvých rukou leží –

to zjeví Ti mé krve vroucí var!