Z anthologie řecké.

Na plece pojma slepý žebrák žebráka chromého

Vet nese: půjčuje on zrak druhu, druh mu nohy.

Postavil aj, zde rybáři otec Pelagonu Meniskus

Veslo a vrš, života trudna památku jeho.

Známe Filoktéta; v první naň vzíraje pohled

Každý rychle vidí traplivou srdce žalost.

Částka jeho hlavy má zježené vlasy; část ode poutce

Kštíci nosí surové barvy mu kostrbatou.

Kůže plná vrásek se vidí, a všecka vyzáblá,

A skoro, žeť vyschlá, moh’ namakať by rukou.

Ustydlé slzy vyplakaných mu zříti na víkách,

Náramné patrnou známku bolesti jeho.

Čí je to pěknořadé stromoví, pastýři? – Olívy

Pallady jsou: vinný kmen se vine Bromiu.

Ti klasové? – Démétery. Čí a jakého to božstva

Kvítí? – Hérino tu, růženy tam Pafie.

Páne milý! neračiž své píšťaly dávať ode rtů,

Ozvěna v ouporu tom najde se jistě také.

Attyčane stredný, zpěvavou uchvátě kobylku

Ty zpěvavý za pokrm ptenci nepernu 1) neseš:

Pěvkyni sám ty pěvec, letavý blaholepno 2) letadlo,

Zárovnou letník letnici, hosti ty host.

Rychle ji pusť ubohou, i neníť zapodobno ni právno

Pěsnolibými pojíť ústami pěsnolibým.

O břicho nestoudné! pro tě mastihuba spolujedlý

Líbezné svobody právo za jíchu prodá.

Pleskonosý Niobi když tancuje Memfis a Dafni,

Jak z kameneť Niobi, jak z dřeva Dafni vede.