Z ARIELOVÝCH ZÁPISKŮ.

Jakou se těší výhodou

Tvář hlaďounká, ústrojné tělo,

Vzhled jasný, duchaplné čelo –

Komuž jsou dány přírodou?

Sličnost se hravě v srdce vloudí!

Leč žádné kde nevábí vnady,

Tam citů neplatí poklady,

Osamotnělé srdce bloudí

A nyje. Přelud někdy snivý

Oblétne víčka roztoužená,

Pláče však duše přesoužená,

Že osud není spravedlivý! –

Nejsem-li světu odcizen?

S chorobným tělem chudobu

A žal svůj nesu samoten,

Až bídu svou i nezdobu

V první věčného světla den

Na věky složím do hrobu!