Z Arkadie.

Nad pahorkem v sadě temném

v středu bílých oveček

odpočívá v snění jemném

mladý pastýř Janeček.

O zlém světě jinoch neví

v blaženou tu chvílenku,

a ten úsměv v tváři jeví,

v mysli že má milenku.

„Inu zatra – počkej Anka!“

prohodí tu Damon náš,

„nepřijít sem! – poznáš Janka:

co jich zblízneš, uhlídáš!!“