Z azuru.

Až vykvete nám jednou modro čarokrásné

v poslední západ divných růží krvavých,

ne bolest, ne! své srdce nechám v prsou tvých

s tajemnou mlhou harmonie šťastné.

V poslední západ divných růží krvavých

chci vědět, dál že půjdeš v nové Ráno jasné

s tajemnou mlhou harmonie šťastné,

a vzroste thuje stín z objetí posledních.

Chci vědět, dál že půjdeš v nové Ráno jasné,

kde slunce vyplyne ti z moří bolestných,

kde vzroste thuje stín z objetí posledních –

v noc žhavých polibků, v nichž Duše moje zhasne. –

Ó slunce vyplyne ti z moří bolestných,

až vykvete nám jednou modro čarokrásné

v noc žhavých polibků, v nichž Duše moje zhasne. –

Ne bolest! Ne! – své srdce nechám v prsou tvých.