Z BÁSNÍKOVA SKIZZÁŘE.

Mrazivý krajem vichru táhne van,

jak bledý fantom slunce z mlžin svítí.

Poslední list kdy větvi oderván,

tím léta mrtvým snem tak smutno jíti!

Jak zkázy na všem těžký lpěl by dech

i řeka plyne bázlivě a tiše.

Kde luh se rděl kdys květů v plamenech,

jen černá zem’ teď v parách těžce dýše.

Hor srázy holé truchle k nebi ční,

matný již obzor kalí se a úží.

Les umlknul a apaticky sní,

jak západ v stráň svých červeň hází růží.