Z BLUDNÉ DRUŽINY.

Jde posud světem družina

rytířů bludných;

jim v klid nebije hodina

a s ostnem rodí vidina

i snů se svůdných.

Kde má že touha zaklena?

ji musím míti.

Ó zdes myšlenko blažená,

já našel tě! – však ztracena

zas musíš býti!

Oř divoký je srdce mé,

cos v dál je bodne

cíl hledaný když najdeme:

tak bídní, bludní jedeme

soudného do dne.