Z ČECH SEVERNÍCH.

Na břehu Labe tři jsou duby věkovité,

své pyšné koruny tak vzdorně k nebi týčí.

Jich sémě vložily v zem ruce pracovité

a byl to český zrak, jenž zřel, jak zdárně klíčí.

Už dávno zavřel se ten zrak a pilné dlaně

v prach dávno rozpadly se v zúrodněné zemi.

V šum saských parníků tré dubů zadumaně

šelestí v léta skon jen svými haluzemi.

Jak hrstě zlodějské, všech zahrad plodů plny,

ty těžké parníky se vlekou k zemi cizí.

K jich jménům germánským se nesou labské vlny,

lid na ně s pýchou zří, jak v severní dál mizí.

Na břehu duby ční. Je sterá vráska vryta

jak písmo staletí v jich obemšenou kůru.

Ó vědí: Zvítězí dlaň česká pracovitá! –

Jsou starci zkušení a hrdě hledí vzhůru.