Z čeho že?

Z čeho že, ty háji smavý,

zroubena tvá slavobrána,

z čeho krov ten prosvítavý,

z čeho řásná clona tkána?

„Zelená má klenba spjata

slunečnými v hůře šípy,

z poupat moře, z nebe zlata,

z medovůně svaté lípy,

z rosnatého jitra jasu,

z mráčků bílých, z jihu vání,

z rusálčiných zlatých vlasů,

z hrdliččího cukrování;

z náručí těch stromů zkvetlých,

ze hnízdeček sladké tísně,

z šumů náhlých, v ticho vzletlých,

z halelujah ptačí písně;

z vrcholů, jenž blankyt hostí,

z duhy vzpjaté v letní páře,

z plamenů mé zelenosti –

a z tvých snů i jejich záře!“