Z cesty.

Noc blízka je. Zrak sotva cestu zočí.

Na očích poutník ruku spánku cítí.

Na kozlíku usíná vetchý kočí

a z pustých dvorců zaznívá psů vytí.

Vůz dutě skřípe. Dál to svahem spěje,

v topolech táhle skučí vítr divý,

nad močálem se bludný plamen chvěje,

a bílý měsíc v okno vozu civí.